Svět tam venku
Úvodní příběh k třetímu ročníku post-apokalyptického larpu ASTEROID nesoucí podtitul Svět tam venku. Úzce navazuje na události z konce druhého ročníku a popisuje takřka rok událostí vedoucí přímo k začátku třetího ročníku.
Generál Pachenko
Je vlahé ráno a z úst barmanky Tayi doznívají poslední slova pohřební písně. V zápětí zaznívá čestná salva a všichni přítomní kloní zrak v dlouhé vzpomínce. Tato vzpomínka nepatří nikomu jinému, než generálovi Pachenkovi a jeho památce. Do konce dne u něj členové Modrých přileb drží čestnou stráž, postupně se u jeho hrobu střídají.
Na pohřeb dorazili snad všichni z osady. Každý si může myslet co chce, lkát i velebit. Jedno však nikdo popřít nemůže, že službě obětoval generál celý svůj život. Doslova. Jeho obětavost a loajalita vůči svým lidem nás dostala až sem a Modré přilby tak dokázaly čelit všem nástrahám a se všemi se vypořádat. Přežili jsme.
Po skočení se někteří vydávají rovnou do Čerchilla, kde to hodlají zapít. Pub asi bude jediné místo, které nebude na této události ztrátné. Čeho si však ne všichni všimli, že na obřad dorazili i členové Sogende. Stáli v povzdálí jelikož k události samotné neměli pražádný vztah, ale vykládali si to jako vstřícné gesto k lidem, kteří je přijali mezi sebe. Poté rovněž zamířili do hospody. Čekal je dlouhý den plný jednání se starostkou a tomu se nejlépe čelí když má člověk trochu hladinku a nemá sucho v hrdle.
Těžká rozhodnutí
Jednání trvala skoro celý týden a byly únavné, ale pro budoucnost osady a všech obyvatel v ní nezbytné. Sogende přijalo většinu podmínek stanovených starostkou Jaz. Ustoupili dokonce i z požadavků na vlastnictví poloviny osady a vystačili si s obdobným prostorem jako mají Společnost nebo Nový věk. Dokonce došli ke smírčí dohodě s osadou Cyril, kterou napadli. Na oplátku Sogende vyslalo půlku svých lidí do osady Cyril, aby vypomohli s opravami. Byť tedy protesty ze strany Sogende byly velmi silné, jelikož své jednání považovali za standardní postup. Starostka však nebyla jediná kdo si kladl nové podmínky. Joakim nově zvolený vůdce jednotky Sogende, dělal vše pro to, aby pro své lidi zajistil co největší komfort a podmínky, na které jsou zvyklí z domova. Padly i ústupky a kompromisy, ale nakonec dospěli ke konci.
Joakima vyjednávání zmáhalo o to víc, že tyhle diplomatické záležitosti ze srdce nesnášel. Jaz zase zmáhalo domlouvání v angličtině a lámanou češtinou.
Sogende se začalo činit a pomáhali v opravách a vylepšeních celé osady. Nutno však podotknout, že ne vždy se jim dostávalo od osadníků pozitivní odezvy na to co dělají a celkově na jejich přítomnost zde. Někteří si neodpustili pohrdavý pohled či nadávku, jiní se jim jen prostě vyhýbali. Ostatní to brali tak, že jsou prostě tady a jsou teď součástí osady. Jen hrstka z nich je brala jako skutečné zachránce před Kamenným morem, tím že pomohli našim vědcům dokončit vakcínu a dodali i potřebné zdroje na její výrobu.
Jeden z nich se ujal dokonce místního sadu a farem, které byly v žalostném stavu. Říkali mu Bob, ale s největší pravděpodobností šlo jen o přezdívku. Povedlo se mu farmy zušlechtit, sad přivést zpět do použitelného stavu a zvětšit hejno. Dokonce díky vhodným substancím dokázal vyrábět slušné hnojivo, herbicidy a steroidy pro lepší výnos a úrodu.
Tou dobou už to bylo u modráku jako na trní, řešilo se nové velení a to jak zvládnout novou situaci v osadě. Museli jednat rychle a efektivně, kdokoliv mohl zneužít nastalé situace a poškodit tak Modré přilby nebo uškodit nějak osadě a jejim obyvatelům, které měli na starosti. Jak pravila Sára, „generál na nás spoléhá i když už tady není. Nemůžeme ho zklamat.“ Provedli celkovou revizi zásob, zbraní a munice. Bylo jich teď méně, ale za to byli odhodlanější. Možná to bylo sledem událostí, možná novým velením, kdo ví. Takřka jednohlasně padlo velení na Sáru LEHNICKOU a Matěje SLÁVIKA. Nehledělo se při volbě ani tak na hodnost, jako na ochotu a schopnosti. Ochoty bylo pravda trochu méně, přeci jen vyčerpání bylo znát. Modré přilby nepolevili od té doby co přišly do nové osady a to si musí vybrat svou daň.
Ta krysa co zdrhla
Pod rouškou události však bujel příslovečný vřed, problém větší než si dokázal kdokoliv představit. Předcházel tomu sled události, které si málo kdo dal dohromady. Před příchodem Sogende do osady, testovali naši doktoři svou první verzi léku na Kamenný mor. Shodou okolností a také logicky, testovali lék na krysách. Do této chvíle bylo ještě vše v pořádku. Pak přišel onen výbuch, který vzbudil rozruch v celé osadě, ale taky probudil a vyhnal z děr snad všechny krysy v okruhu sta kilometrů, které se prohnaly právě skrze naší osadu. Chtě nechtě, jako by šlo o zlý sen, testovací krysa doktorům během testů utekla. Ta se dostala do hejna, které infikovala. Díky příchodu Sogende a událostem, které si snad ještě všichni živě pamatujeme došlo při vzájemné spolupráci k vytvoření správného a funkčního léku. Sogende dodalo správnou formuli a chybějící suroviny. V tu chvíli už nikdo nepomyslel na testovací krysu, která vzala roha. A tady nastává ten problém.
Při rutinní kontrole osadníků zjistili doktoři anomálie v krevních výsledcích. Byť se podařilo krysí hejno zredukovat na minimum, pořád krysy čas od času ztrpčují život v osadě. Hlavně tím když kontaminují zásoby jídla či úrodu na farmě. Jakýkoliv výskyt krys v osadě se okamžitě řeší. Přesto se zjistilo, že krysy jsou infikované novou mutací Kamenného moru, proti kterému lék neúčinkuje a je mnohem smrtelnější než původní varianta. Díky vzorkům vytvořeného léku se podařilo doktorům vytvořit vakcínu, která účinky mutace zvrátí. Vakcína však není dostatečně účinná jako lék od Sogende a všichni jsou tak odkázání na pravidelné aplikaci vakcíny, kterou je zapotřebí neustále vyrábět a shánět základní suroviny pro její výrobu.
Kmocháček s Exitusem však ubezpečují starostku i celou osadu, že jistě brzy najdou alternativní vakcínu s trvalými účinky. Zatím pravidelně všichni podstupují vakcinaci. Pouze jeden co šel lovit krysy a vynechal vakcinaci se nakazil. Dneska mu kopali hrob, byl to rychlý obřad. Pravdou je, že nebyl v osadě zrovna oblíbený. Předtím ještě Profa a ostatní provedli pitvu. Poté starostka apelovala na všechny osadníky, aby nepodceňovali hrozící nebezpečí a opět uklidňovala, že se problém aktivně řeší. Navíc má přijít tuhá zima a ta nám jistě poskytne čas, jelikož krysy budou méně aktivní.
Když se sere, tak se sere. Zima je tady
Spadané listí pokrývá první jemný poprašek sněhu a do zprvu poklidného rána zní přes půlku osady Kýblův křik volající „Velitelové vstávejte, máme rádiový kontakt. Vstávejte, volá praskající Božkov, honem.“. Osadu to však nechalo ledově klidnou. Vzhůru byly jen hlídky modráků a Společnosti, v tichosti se vraceli i lovci ze své další výpravy za zásobami. Ty se totiž zoufale tenčily a predikovaná tuhá zima klepala na dveře.
Neuplynulo však ani dvacet minut a velení Modrých přileb společně se starostkou a Amirem už stáli u baru, třímaje v ruce horký čaj od Tayi. V pozadí stál Kýbl v pozoru a drkotal zuby a mumlal něco o tom, že za to vážně nemůže. Vše se vysvětlilo v zápětí. Vysílačka modráků přijala zprávu a díky vlivu špatného signálu šlo spíše o změť slov a praskání. Po chvíli dedukování však dospěli k závěru, že šlo o první kontakt z obchodní stanice Mošnov, která hlásí zpoždění prací až do jara příštího roku. Zbytku zprávy nešlo rozumět.
V tu chvíli do hospody vstupuje i Nikolas, kterého doprovází klení, že by se vyrovnal Pandovi i s generálem. Když si odplivne a zapálí všem oznámí velmi nepříjemnou novinu. Už dva měsíce nedorazily žádné zásoby a právě zjistil, že Tony pláchnul nejen s části zásob od arabů, ke kterým konvertoval, ale i s části zásob z ARMY což ztenčilo už tak docházející zásoby munice a vybavení.
Zásoby všeho se tenčí a podle posledního průzkumu a predikcí obchodníků co se týče dodávek zásob, bude utahování opasků na pořadu dne. Starostka tak po dohodě s modráky a lovci, kteří mají nejvíce zmonitorované okolí osady vydává prohlášení, že ukončuje zákaz vycházení z osady. Všichni kdo chtějí a mohou, se můžou vydat na výpravu zkusit štěstí v hledání zásob. Mělo jít o neblahý pokus o zmírnění napětí mezi osadníky a poskytnout jim možnost si na vlastní pěst přilepšit. Změna to byla vítaná i když od představitelů frakcí a skupiny přicházely směrem ke starostce nelibé připomínky. Ty většinou narážely na to, že jde o trapný pokus a taky narážely na selhání vedení s ohledem na stav zásob. Všechny tyhle poznámky Jaz, ale setřela mávnutím ruky a konstatováním, že se mohli snažit lépe a nenechávat vše jen na Společnosti a jí samotné.
Zima však přinesla i pozitivní zprávy. Pohyb a výskyt krys ustal, přesto však doktoři trvali na aplikaci vakcíny v pravidelných dávkách. Co už tak pozitivní zase nebylo, byly poznámky o tom, že tady někdo sliboval vyřešení problému s vakcínou a že to dlouho trvat nebude. Trvalo to asi další tři nebo čtyři týdny, během kterých se nevraživost mezi osadníky ale i mezi frakcemi stupňovala až do momentu kdy museli zasáhnout Modré přilby. Všichni házeli špínu jeden na druhého a obviňovali se navzájem z nedostatku zásob, z vakcíny a chybějícího léku. Často stačilo k roztržce málo, všichni měli nervy na pochodu. Jedno odpoledne, kdy byla zima jak v psírně a dodávka zboží a zásob měla zase zpoždění to přesáhlo všechny dosavadní meze. Při jedné z dalších roztržek někdo vystřelil, což logicky vedlo k tomu, že ostatní začali střílet taky. Výsledek? Pět zraněných, jeden od Modrých přileb, dva ze Společnosti, jeden od Nového věku a jeden lovec, který se zřejmě k situaci jen připletl.
Frustrace, která vládla celou zimu asi zřejmě všechny poznamenala, hlavně vztahy snad mezi všemi, někdy i přímo uvnitř skupin a frakcí. Nebýt možnosti vycházen ven z osady, zásoby by došly už dávno. Pravdou je, že to mělo i za následek to, že někteří prostě odešli a už se nevrátili. Těžko říct, jestli to nezvládli a nebo jen odešli za svým štěstím jinam.
Během zimy museli i Modré přilby společně s Legií zamezit několika, řekněme zoufalých pokusů banditů a různých lapků vkrást se do osady.
Starostko, jak se vám v noci spí?
S příchodem jara a nových osadníků, přišly i nové problémy. Ať se Sogende, společně s lovci a několika osadníky snažili sebevíc, aby opravili všechny škody napáchané zimou tak brána osady dostala na frak nejvíc. Vrata nejdou správně zavřít a chybí tolik potřebný materiál na její opravu. Pravidelné hlídky sice situaci trochu kompenzují, ale nejde o dlouhodobě udržitelný stav. Hlavně i díky tomu, že i přes hlídky se dovnitř dostávají šizuňkové a zlodějíčci.
Zásoby po zimě byly takřka nulové a bylo to znát. Popudlivost lidí byla neskutečná a problémy, které během zimy vyvstaly, jsou tady pořád. Pošramotilo to vztahy snad všech v osadě a nejvíce to bylo znát u těch těžko budovaných. Pak do toho nevědomky hodili vidle lovci společně s doktory, když se tak u skleničky pálenky bavili u Čerchilla o tom jaká byla zima s ohledem na lov. U vedlejšího stolu stál nesourodá partička, ale z rozhovoru hned dedukovali, že Společnost se měla během zimy mnohem lépe než všichni ostatní a to díky starostky Jaz. Ta měla svým vlivem uzurpovat značnou část úlovků pro své lidi. Svou kapkou do mlýna pak přidal i modrák, který si postěžoval, že se jim nejen snížil žold, ale taky se mnohokrát zpozdil. Jednou žold, nedostali vůbec a tak u zásob museli přejít na přídělový systém.
Jakpak se starostce asi spí, pokládala si otázku ona skupinka, která opouštěla bar v notně podnapilém stavu už za svitu loučí, protože benzín došel před třemi měsíci. Nenapadlo je nic lepšího než se jít zeptat. Kromě toho, že teda starostka skutečně spala, kdo by to byl čekal takhle v noci, že. Ale povyk, který způsobili vzbudil skoro celou osadu. Druhého dne ráno, měla eskapáda svou dohru. Protože snad nikdo z přítomných nemohl neslyšel obvinění, které ta partička vznesla, začali se všichni ptát a na povrch vyplula i všechna špína a křivdy ze zimy. Jo byl to slušný bordel, který by pamětníci mohli přirovnat k politickým sračkám světa před dopadem. Tohle bylo už silné kafe i na starostku, utrousila něco o neschopných ubožácích co jen závidí a zamířila pohledem na Nikolase. Ten jí pokynutím a táhlým mrknutím dal najevo, že modráci mají už opět munici. Ještě včera, byli jejich zbraně prázdné jak jejich žaludky. „Tohle tady nestrpím, všechno jsou to jen lži a výmysly. Nenechám se tady pranýřovat. Rozežeňte je tam kam patří.“ Otočila se na patě a mávla na modráky a legionáře, aby se chopili povinností. Velení modráků nelibě zaskřípalo zubama, represivní zákroky nebyly na jejich seznamu. Tu se z davu ozval výkřik „nové vedení!“, do několika sekund jej skandovali všichni. Na to co se dělo neměli modráci ani Legie žaludky a tak jen dohlíželi na to, aby se nestrhla další přestřelka a snažili se dav uklidnit. Vlna nevole však padala i na jejich hlavy.
Žabomyší válka
Je fuk kdo je žába a kdo myš, v tomhle jeli snad absolutně všichni. Trvalo to asi měsíc, měsíc teroru a nejistoty, který neměl mít zdánlivě konce. Sabotáže, krádeže, pomluvy ale i třeba napadení. To začalo být takřka na denním pořádku. Nejvíce toho měli na svědomí Nový věk se Společností, ale třeba i Sogende nevynechalo nějakou poctivou rvačku před Čerchillem. A osadníci, ti šli snad proti všem, ale asi víc proti Společnosti. Byli nasraní hlavně na starostku a situaci, která vládla osadou. Hojně toho využívala rodina Rothschildů, ale ani ti nezůstali bez povšimnutí. Lovci zase pro změnu pašovali do tábora ulovenou zvěř a prodávali jí přednostně osadníkům. Pro ostatní to bylo kdo dá víc. Doktoři nezůstali taky stranou, ale trestali po svém. Pokud šlo viditelně o střelná zranění ze šarvátky nebo byli potlučení z rvačky, nechali je čekat nebo ošetřovali bez anestetik.
Sralo to doslova všechny. Členové Společnosti dohlíželi na klid v osadě, zatímco modráci hlídali vnější perimetr. Legie ve třech směnách pro změnu střežila bránu. Problémy všeho druhu byly na denním pořádku. Skončilo to, jak to skončit muselo. Smrtí jednoho, který byl na nesprávném místě v nesprávnou chvíli. Nešťastná náhoda během šarvátky, kde kdyby Společnost nezasáhla mohlo to dopadnou hůř. Přes to všechno to byla pro některé poslední kapka. Nedůvěra ve vedení, nové vedení, pryč se starostkou. Jaz tušila konec, neměla dostatek sil, aby situaci zvládla silou a ani vlivu, po té šaškárně s opilcema uprostřed noci. Zbývala jen jedna logická možnost. Možnost, která stojí před tím to tu nechat ležet ladem a vypadnout a tím to tady zabrat.
„Rada osady. Každý tady máte plnou hubu keců, jak byste to vedli lépe a kdo co z vás zrovna potřebuje a hned. Tak se ukažte.“ Všichni v šoku sledovali proslov starostky na náměstí kde nechala shromáždit osadu. Čekali kde co, ale tohle vážně ne. Nikdo nečekal, že se starostka vzdá postu a už vůbec ne tak snadno. V davu to začalo šumět a Jaz pokračovala v proslovu, kde nastínila to, že se Rada bude skládat ze zástupců každé frakce a skupiny v osadě a tak dále. Někteří už začali plánovat co a jak, jiní začali mít obavu o tom jak si kdo prosadí svou a že to bude slušné peklo.
Nečekaně do toho všeho vstoupila velitelka modráků Sára, aby oznámila, že jí právě kontaktovala obchodní stanice Mošnov, která nás zve všechny na oslavu otevření stanice. Budou tam obchodníci z širokého okolí a bude možné si domluvit snad i první obchodní kontrakty na dodávky zboží skrze stanici.
Reakce lidí byla velmi rozpačitá, na jedné straně stál organizační rozkol osady a na obzoru se rýsovala válka o vliv. Na straně druhé příslib nových zásob, kontraktů a možností opustit osadu. Jiní začali ve světle situace závidět Pandovi, že zdrhnul nebo generálovi a starostovi, že to mají za sebou. Tohle bude pořádný oser.
Oslava k otevření stanice
Snad absolutně všichni z osady, ale i jiných osad se shromáždili na stanici, kde vypuklo veselí a někteří se po zimě poprvé pořádně najedli, škoda, že se brzy budou muset vrátit zpět do osady, aby nešli úplně za tmy. Ale čeká všechny nelehký úkol, volba Rady osady.
Zde začíná třetí ročník.